Ahoj všichni,jmenuji se Jana,ve svém věku správně praštěná a akční,ale jinak docela normální.Naši rodinu tvoří můj manžel Miroslav a dcery Jana a Petra.Jana už pátý rok žije a pracuje v Hradci Králové.Petra se s mojí drahou polovičkou, už léta aktivně věnuje chovu sportovních koní,kteří jsou taktéž počítané mezi rodinné členy,zrovna tak jako spousta koček a psů.

Pokuď jde o mě,nemám ráda se jen tak nečinně válet a plemeno border collie,které jsem si vybrala není v žádném případě pro pohodlné lidi.Člověk,který nemůže ukojit jejich touhu po nějaké činnosti,by se měl raději poohlédnout po nějakém klidnějším plemeni.Borderky si mne naprosto získaly a tento web je jim věnován.Můžete se tu o nich něco dozvědět a podívat se na spoustu fotek.Ve fotogaleriích se ale můžete podívat i na mého prvního agiliťáckého pejska "srnčí ratličku-Sindy".Byla to právě ona která mě pro svůj temperament přivedla na cestu agiliťáka.

Zvířata jsem měla ráda odjakživa,obzvlášť pejsky a šílenství zvané border kolie jsem objevila před pár lety a to díky mé trenérce agility Martině Kučerové,u které jsem začínala s malou Sindy na parkurech.To co předváděla její borderka Blackie Foxy Fox v agility a v tanci se psem,mě na tolik uchvátilo a bylo rozhodnuto,pořídit si toto úžasné plemeno.Martina,už v té době několikanásobná mistrině ČR v agility mi tímto otevřela bránu do agiliťáckého světa,kde jsem poznala spoustu nových a dalších přátel.Za to jí patří velikánský DÍK !

Příležitost pořídit si borderku na sebe nenechala dlouho čekat.Po přečtení inzerátu v časopise Fauna "Prodám roční border kolii" jsem okamžitě jednala a do týdne byla "Antis Druna Blue" u nás doma.Po změně jména na Cheyllu ( po mamce) začal její zcela nový život od základu.Byla zvyklá válet se v bytě,papat u stolu,na procházky jenom na vodítku a to ještě v noci,protože starší lidé co jí do jejich bezmála dvanácti měsíců vlastnili,se jí báli pustit,prý aby jim neutekla.Byla i dost kulaťounká,protože paní jí vařila opravdu velice dobře.-Dnes je u nás. Je spokojená a myslím že je šťastná  jak ona,tak i já že jí mám,nevyměnila bych jí za nic na světě a díky ní jsem získala výbornou kamarádku chovatelku od Cheyllinky,Radku Buriánkovou "Druna Blue".Tomuto plemeni jsem propadla natolik,že jsem si pořídila druhou borderenku a je to "Amálka Brouček" a je zrovna tak úžasná jako Cheylla.Vše se učí neuvěřitelně rychle a nejraději vymýšlí stále nové lumpárny na zahradě,ale když se jde cvičit a má plnit povinnosti,pracuje naplno a snaží se splnit vše co na očích vidí.Jsou obě zlatíčka.

Od léta,roku 2009 máme nový přírustek setřičku Amálky,"Bonnie Libušský brouček",nezávázně jsem si ji zamluvila když se štěňátka narodila,ale nešlo odolat.Už jenom proto,že jsem zatížena na tmavé trikolorky a Amálka sestřička je tak úžasná fenečka,nese po rodičích výbornou  pracovní linii a tak ani Bonnie nešla odmítnout. Sestřičky jsou spolu a určitě se budeme s Bončou věnovat také nějaké akční činosti:-))

Stále vymýšlíme a vyhledáváme nové akce,kterých bychom se rádi zúčastnili ať jde o agility,tanec,pasení,frisbee,coursing,nebo flyball,abychom splnili to věčné a každodenní přání těch našich akčních andílků,dát jim jakoukoliv práci,zábavu nebo odpovídající činnost,neboť jediné co borderka nesnáší je "nuda a nečinnost"!!!!!!!!! 

"A největší hromadnou nudou co naše holky poznaly byly výstavy"!

Proto jsme návštěvnost výstav omezili,né-li zrušili scela úplně,protože jsme přišli na to že  borderka stáním a pózováním dost psychicky trpí,tedy nevím jak ostatní,ale moje všechny tři holky ano(hlavně Cheyllinka). Toto plemeno jak nemá stálou činnost a práci.... strádá,poněvadž potřebuje akci.A nedopustím, vidět jejich strápená a nechápající očka a v nich jednu velkou otázku...."proč,proč tu musím nehnutě stát"? Tento výraz v očkách už ne! Navíc border kolie, výstavy k uchovnění už nepotřebují a jsou to zbytečné vyhozené peníze,které raději dáme za jiné akce,kde víme že si to  naše holky pořádně zaslouží,užijí a najdou svoji přirozenou aktivitu :-))!